Všichni živí tvorové, děti i zvířata, nám zrcadlí

Můj manžel má zvířata-lamy, kozy, lišky, které nejen že miluje a ve svém životě potřebuje, ale jsou také součástí jeho práce trenéra zvířat. Já je mám ráda, ale na jejich péči se nijak nepodílím, je to u nás tak nastavené.

Nicméně zvířata jsou součástí našeho rodinného systému, mají své potřeby a reagují na naladění naší rodiny, především pak na rozpoložení mého muže.

A tak se stalo…

Manžel byl pozván svým bratrem na parádní výlet do Itálie, na lyžování a degustaci vín. Od začátku, co mi to řekl, na něm byla vidět nejistota. Řešil, jestli je to výlet pro něj, lyžování má rád, ale přece jen raději spíš běžkuje, vínům nerozumí, napije se, ale someliérský zážitek rozhodně neprožívá. Součástí zájezdu byli i večerní návštěvy parádních restaurací, v částečném dress codu, což je pro mého zoologa lehce ( možná i těžce) mimo.

A tak dva měsíce jsme věděli, že začátkem března bude manžel pryč.

14 dní před odjezdem se porval lamák s kozlem, lamák z toho vyšel s ošklivou tržnou ránou pod pravou přední. Chvíli dostával antibiotika, léky na bolest, a tak nějak se z toho zmátořil. V den odjezdu do Itálie jel manžel ještě zajistit zvířata na dobu své nepřítomnosti a dlouho po čase, kdy už měl být na cestě na jih se stále nevracel.

Lamákovi se jeho rána zhoršila, začali z něj odpadávat kusy poraněné tkáně, nepěkná podívaná…musel přijet veterinář a manžel začal oznamovat, že nikam nepojede, protože o ránu se musí pravidelně někdo starat. Vůbec mi to nesedělo (moc jsem chtěla, aby jel, aby si odpočinul). Během chvilky jsme vymysleli bojový plán a já jsem přislíbila, že za pomoci sousedky –zkušené chovatelky a dvou silných chlapů z firmy od jeho bráchy (lamu je k ošetření potřeba přeprat, svázat a povalit), ránu ošetříme v době jeho nepřítomnosti. To jsme také udělali.

Manžel odjel a já doufám, že si to užívá a odpočívá.

Proč ale píšu tento článek. Zvířata se chovají velmi často jako děti.

Pokud je v rodině nějaké téma, které není zvědomené, které visí ve vzduchu a není o něj postaráno, velmi rychle ho ukáží. Tato situace s lamákem měla několik rovin- nejen že se lamák postaral, aby měl můj muž výmluvu, proč nejet, ale také to přivedlo mě ke zvířatům, které dlouhodobě moc nevidím a úplně neuznávám jako součást naší rodiny. Při ošetřování lamáka mi došlo, jak ráda ty zvířata mám a diskomfort, který kvůli nim někdy zažíváme prostě k našemu životu patří a vyzobávat jen třešinky není možné.

Děti to dělají také tak. Už jste zažili, že se vám někam opravdu moc nechtělo a dítě vytvořilo horečku, která jako zázrakem do pár hodin odešla? Už se vám dítě někdy pozvracelo před náročnou oslavou?

Kojené děti mohou onemocnět, být nerudné nebo dělat problémy při kojení. Proto ještě předtím než začnete řešit technickou otázku příčin vašich potíží, zkuste si prozkoumat a nacítit, jestli nemáte nějaké téma ,,za´´, které si nechcete plně přiznat. Děti o něm totiž moc dobře ví, oni ho cítí. A  jejich touhou je mít spokojenou a přítomnou maminku. Je to pro ně životně důležité, na mamince jsou plně závislé. Mají velmi omezené možnosti, a tak začnou buď somatizovat nebo většinou ti úplně malincí, začnou bojkotovat kojení. Je pak dobré, když se skutečně jedná o tuto situaci, jí nahlas zvědomit. K dětem pak promluvit a i těm malinkým láskyplně vysvětlit, že se nemusejí starat,  protože my jsme ti velcí,  kteří mají plnou zodpovědnost, my se o ně i o sebe postaráme a vytvoříme pro ně bezpečí.

Moc vám držím palce, ať máte co nejmíň témat ,,za´´ a se svými dětmi můžete prožívat krásné chvíle nejen při kojení.

S láskou

Karina